Štěňata - A

25. prosince 2012 se nám narodilo 7 štěňátek - 5 kluků a 2 holky 

 Štěňátka jsou zdravá, silná a krásná po svých vznešených  rodičích. Jejich fotografie, které budeme postupně aktualizovat, si můžete prohlédnout ve fotogalerii, o otci a matce se toho více dozvíte na jejich vlastních webových stránkách, jejichž adresy najdete v oblíbených odkazech.

Deníček

17. ledna, čtvrtek

Noc v novém prostředí proběhla v klidu, ale dopoledne došlo k tragédii - z komory se ozývalo zoufalé kvílení. Když neustávalo, šla jsem se podívat, komu se co děje. Byl to Asko, chudák - ztratil se! Odešel asi tak metr od svých sourozenců a netrefil zpátky! Nejspíš se v tom širém světě cítil sám opravdu hrozně, protože naříkal tak dlouho, dokud jsem ho nepřenesla na psí valnou hromadu.

Jinak pokračuje výcvik v krmení (mleté hovězí a rozmočené granule nebo piškoty v mléce) a v psích hrách a množství loužiček narůstá geometrickou řadou.

Dnes také dorazili první vážní zájemci o štěňátko, ale nemohli se rozhodnout, které to stvoření je hezčí, takže tu nakonec nechali zálohu a výběr konkrétního pejska si prý musí ještě nechat projít hlavou.

16. ledna, středa

Dneska pejsci poprvé dostali mleté hovězí maso. Narozdíl od paniček hned věděli co s tím mají dělat :) Moc jim to chutnalo. Dnes se také chystají na veliké stěhování, které bude z krabice do komory, krabice už je jim malá, potřebují si rozšířit obzory. Čím dál tím víc se také zlepšují v chůzi a s tím přichází čím dál větší touha si hrát. Jelikož zatím ještě nemají zoubky, tak se místo kousání spíš ocucávají.

15. ledna, úterý

Psiska jsou čím dál tím hladovější, zdá se, že ani mléko navíc už jim nestačí. Na různých místech konzultujeme, čím kdo krmí a kdo co doporučuje. Odpovědi jsou nejrůznější - kaše, piškoty, tvaroh, syrové (přemražené) hovězí, vařené drůbeží maso, rozmočené granule...tak uvidíme. Jestli se k tomu dostaneme, tak uděláme zítra první pokus s hovězím, první kousek mletého výběrového hovězího už se rozmrazuje v lednici.

14. ledna, pondělí - dnes jsou jim 3 týdny

Dnes je významný den. Z České kynologické jednoty jsme dostali přidělená tetovací čísla a navíc byli dnes psíci i s paní matkou odčerveni.

Byla jsem "v centru" a tak jsem se vydala koupit pejskům maso. U nás se maso nejí, rozhodně ne červené, jen výjimečně, když přijde návštěva, uvaří se kuře nebo ryba, takže jsem ani nevěděla, kam to mám jít koupit. Ještěže existují samoobsluhy. Koupila jsem jakési výběrové hovězí, mleté. Doma jsem to rozdělila do několika umělohmotných krabiček a zamrazila. Budou to dostávat postupně. Jen nedokážu odhadnout množství.

Jinak jsou mrňousové strašně směšní. Začínají čím dál víc chodit, ale když upadnou, převrátí se až na záda. Také si začínají hrát - olizujou si tlamičky, koušou se do nich (když se trefí), snaží se do sebe strkat tlapkama. Pokusy o štěkání a vrčení jsou neuvěřitelně legrační :-)))

6. ledna, neděle - třináctý den

Babička měla asi pravdu, psiska mají hlad. Přece jen jich je sedm a jejich maminka je hubená, kost a kůže, žere sice jako dřevorubec, ale zdá se, že to s tou výrobou mléka nějak nezvládá.  Když jsem viděla, jak po krmení ta drobotina vříská a zoufale hledá, kde by se ještě přicucla, vyměkla jsem a začala shánět, kde by se dalo v neděli večer koupit mléko pro štěňata. Zkombinováním internetu a telefonu se mi podařilo zjistit, že na Andělu v Pet Centru mléko mají a navíc mají otevřeno až do večera. Vzala jsem si babičku jako vrchního poradce a vyrazily jsme. Vybraly jsme Royal Canin Baby dog milk, mléko pro mrňouse do dvou měsíců. Levné to tedy není, ale aspoň jsme k tomu dostaly i lahvičku.

Doma jsme hned namíchaly prvních 60ml a začala výuka. Babička už odchovala 40 štěňat, tak naštěstí věděla, jak na to. Psiskům to totiž ze začátku vůbec nešlo. Byli sice celí diví, ale prostě to neuměli. Nejlíp to šlo Archiemu, což nás potěšilo, protože je nejmenší a potřebuje to nejvíc. Aby na to lépe viděl, otevřel i druhé oko.

5. ledna, sobota - dvanáctý den

Angrešt kouká :-) a pomaloučku polehoučku se postupně pidávají i další.

4. ledna, pátek - jedenáctý den

 Ha! Archie otevřel pravé oko. Asi jím toho zatím moc nevidí, ale je legrační, vypadá jako John Wayne nebo nějaký takový podobný hrdina ze starých westernů - jedno oko drsně přimhouřené...

Azíza už také pootevřela oči a z pod přivřených víček pozoruje zatím ještě asi dost mlhavé okolí.

3. ledna, čtvrtek - desátý den

Od desátého dne by prý měli začít koukat, ale nějak se k tomu zatím nemají.

30. prosince, neděle - šestý den

Dcery se vrátily z prázdnin a tak konečně došlo na zásadní rozhodnutí, jak se kdo bude jmenovat. Usnesli jsme se takto:

1. Amigo, 2. Asko, 3. Angrešt, 4. Ajša, 5. Archie, 6. Anýz, 7. Azíza

27. prosince, čtvrtek - třetí den

První kontrola váhy, abychom věděli, jak nám ta drobotina roste. Jak moc jsou naše měření přesná nevím, protože váha nic moc a štěňata se vrtí, seč jim síly stačí, tak jen orientačně:

1. 200g (přibral 20g), 2. 220g (přibral 10g), 3. 220g (přibral 20g), 4. 200g (přibrala50g), 5. 150g (přibral 15g), 6. 215g (přibral 45) a 7. 170g (což by znamenalo, že nepřibrala nic, což je blbost, uvidíme příště).

25. prosince, úterý - první den

28. den březosti se nám narodilo sedm štěňátek. Nessinka rodila poprvé, takže jsme byli všichni trochu nervózní, ale dopadlo to všechno skvěle. Narodili se nám:

1. ve 2:35 hod, kluk, celý světlý, váha 180g

2. ve 3:15 hod, kluk, flekatý s tečkou na hlavě, váha 210g

3. ve 3:30 hod, zase kluk, černé flíčky, váha 200g

4. ve 3:55 hod, konečně holka, bílá s hnědými flíčky, váha 150g

5. ve 4:05 hod, kluk, celý hnědý s tmavým pruhem - "srnčí", nejmenší, váha 135g

6. v 6:00 hod, kluk, hnědočerné skvrny, bílá čárka na nose, váha 170g

7. v 6:15 hod, druhá holka, černobílá, 170g

Byl to úžasný zážitek. Je neuvěřitelné, kolik je v tak maličkatých tělíčkách života. Je to slepé a hluché, sotva to vylezlo z mámy a poprvé se to nadechlo, ale přesně to ví, co to má dělat a kam se to má za každou cenu doplazit. Ta síla a energie, ta žízeň po životě...ohromující. Úžasné.  

I paní matka věděla velmi dobře, co dělat, kde co prokousnout a kde co ukousnout, kde to pořádně oblízat a co všechno sežrat. Nechala si od nás s naprostou důvěrou pomáhat, jen se jí nelíbilo, když jsme jí při dalším porodu dali již narozená štěňátka stranou a při nejbližší příležitosti si je zase nanosila na jednu hromadu.

Všichni jsme vyčerpaní, ale velmi velmi šťastní, že jsou všichni zdrávi a že to tak dobře dopadlo.